Pamatuji si, když jsme u nás v půlce října seděli s Helčou Nehasilovou… Došli jsme také k tomu, že kapela Lady Merlot, kde Helča hraje na klávesy, má připravených pár písniček, které by chtěli akusticky nahrát. Hned jsem jí nabídl, že byt přestavím na studio a prostě je nahraju.

Ten večer jsme se dohodli a mě postupně začalo docházet, že to až zas taková sranda nebude.

Na druhou stranu bych lhal, kdybych řekl, že jsme tuhle věc vymysleli onen večer. :) Nějaké CD jsem si přál nahrát už od září. Potichu jsem poslouchal, obhlížel si „terén“ a čekal jsem jen na správnou kapelu. Určitě mi dáte za pravdu, že udělat cédéčko čtyřem holkám, je neodmítnutelná nabídka.

Kapela by teda byla. Teď postavit studio.

O muzikantech (nepočítám basskytaristy, ti jsou jiní) se obecně ví, že jsou to velcí d*vkaři. Zvukaři jsou zase dobrý improvizátoři. Doufám, že to nezní namyšleně. Za těch pár let zvučení jsem se naučil tři věci: hrát se dá snad všude,  stříbrná izolepa a zdrhovačky dávají věcem druhou šanci a do kufru se vždycky vejde o kabel víc.

Chopil jsem se tedy svého náčiní. Šatna dostala šanci předvést se jako akustická budka pro zpěvy. Hala se na měsíc stala srdcem studia. Akustiku jsme řešili jen minimálně, všechno totiž znělo správně. Centrum Prahy, žádné neplánované dozvuky a drnčení :). Paráda, klídeček.

Zapojeno

Zapojeno – Foto Martin Knapovský

 

Merlot jde na věc.

Hned na začátku se z těch „pár“ písniček vylouplo 9 songů, které jsem měl za úkol nahrát, smíchat a připravit k vypálení během 30 dnů. Challenge accepted. Před kapelou jsem se tvářil odhodlaně a sebejistě jako zvukař, který ví co dělá.  Moje „sebevědomí“ byl možná důvod, proč holky pojaly CD jako jedno z překvapení na vánočního koncertu. Už nedalo se couvnout. Do jaké míry se mi nápad podaří uskutečnit bylo do poslední chvíle velkou neznámou.

Věřím si

Trust me. I am engineer. – Foto Martin Knapovský

Cajon připraven

Cajon připraven – Foto Martin Knapovský

 

Samotné nahrávání bylo úžasný. Na začátku onemocněla zpěvačka, následně flétnistka, kytara začala stávkovat a nešla naladit, plán nahrávání se dostal hned první den do zpoždění. Za oběť padla i naše konvička na čaj, sluchátkový výstup v mobilu a spousta litrů vína. Co také asi pije kapela s tímto názvem. 

Sice jsem znal každou písničku nazpaměť, ale většinu jsem nenáviděl. Představte si třeba, že slyšíte jen bicí 20x za sebou. Pořád tam něco nezní, jak by mělo, ale nevíte přesně co. Se sluchátkama jsem se i sprchoval. Naopak jsem přestal komunikovat s okolním světem… Poslední věc, kterou chcete zjistit před odesláním k vypálení je: „My jsem v téhle písničce nenahrávali vokály? Asi jsme zapomněly. Promiň Jeane.“ Ano i tohle tu bylo.

Že cd dostaly holky do rukou jen 4 hodiny před křestem, je už malý detail.

Placku – Světlo ve Tmě – jsme pokřtili ve Večerní kavárně. Podle ohlasů zní nad očekávání dobře. A to je dobře. :)

 

Přijďte se podívat na nějaký koncert.

3 písně si můžete poslechnout na bandzone.cz/ladymerlot, lajkujte Facebook a přijďte se podívat na Lesnickou.

 

Světla nahrává kytaru

Světla nahrává kytaru – Foto Martin Knapovský

 

Křest

Křest

Gimme electricity

Probudím se po noci plné sebezapírání, které bylo nutné k tomu, abych zase nešel na ten skvělej gyros s hromadou chilli, co tě propálí až do paty. V noci jsem to zvládnul….ale teď? „Jdem na gyros!“ říká Jean, když se taky probudí – že by synchronicita? Ok, jdem! Po dietní „snídani“ opaluju barvu z dveří, abychom mohli v designu konkurovat nábytku Ikea. Bang! Co to kur*a …? „Co se to stalo týpci? Slyšeli jste to?“…|…|…reakce znatelně opožděná. Na bytě nejdou zásuvky. Nahazuju pojistky, ale zásuvky stejně nejdou. Co to? „Budem teď bez zásuvek!“ proběhlo v mojí hlavě s radostnou vidinou informačního klidu. Koukám na pojistky a nechápu. Jean se zjeví vedle mě, dosune pojistku a říká: „Ty vole, to je v pohodě, jsem zvukař. Já pokaždý něco vyhodím.“

P.S.: Koukáme na čínský kabel, co vyhodil pojistky a nemůžeme najít žádný kov. Samovi se vypnul Xbox….!